kapitola 3
návrat do lesa
První týden utekl jako voda. Maminka si už zvykla na nového kamaráda a dokonce si malého dráčka také oblíbila. Vařila mu každé ráno mlíčko, jako by byl malé miminko. Děti rostou pomalu, tedy pomaleji nežli draci. A tak Safira byla každým dnem větší a větší. Ale ne tak veliká aby již mohla létat a chrlit oheň. Jednoho slunného rána se Šárka vydala se Safirou na výlet do lesa. Chtěla jí ukázat místo, kde vše začalo. Cestou pozorovali veverky jak běhaly a skákaly po stromech, jakoby je doprovázely na mýtinu. Když dorazily na místo, čekalo tam na ně veliké překvapení. Právě tam, kde Šárka našla dračí vejce, vyrostl mezi tím překrásný strom. Na první pohled bylo zřejmé, že to není obyčejný strom. Vyzařovalo z něj zelenomodré světlo a jeho listy byly pokryté třpytivými tečkami, jako perleť. Stovky růžových kvítků se vznášelo v koruně stromů, jako by mohly létat. Když se Šárka přiblížila blíž, ucítila sílu, která jí naplnila nečekaným pocitem štěstí. Z výšky k ní pomalu přilétl jeden květ a obkroužil jí několikrát dokola. Šárka nastavila dlaň a on na ni usedl. V okamžiku kdy se dotkl její ruky se proměnil v nádherné modré jablíčko. Podívala se na Safiru a ta na ní mrkla a pokývala hlavou, jakoby jí chtěla říci aby ho ochutnala. Šarka pomalu zvedla ruku, přiblížila k ústům to zvláštní jablíčko a zakousla se do něj. Chutnalo výborně, jako nejsladší ovoce. Tak jak ti chutnají moje jablíčka, Šárko. Takové si ještě nejedla viď? Šárka sebou trhla a překvapením upustila jablíčko na zem. Slyšela ten hlas, ale nikoho neviděla. Vedle ní byla jen Safira a ta jí pozorovala aniž by hnula brvou. Že by ten strom, pomyslela si v duchu. Ne to není strom, to jsem já? Šárka se otočila a hlasitě se zeptala, kdo já? No já Safira, ozvalo se jí v hlavě. Šárka se nechápavě podívala přímo na Safiru, ale ta stála nehnutě a jenom jí zvědavě pozorovala. Můžeme se spolu dorozumívat myšlenkami, aniž bychom musely mluvit. To my draci umíme, a teď to umíš i ty Šárko. Jak je to jenom možné, pomyslela si pro sebe. To je nějaké kouzlo? Tak trochu, odpověděla Safira, jsme teď spolu spojení, od teď už nás nic nerozdělí. Plamenný strom je ze světa odkud pocházím a každý drak má svůj. Vyrostl tu ve stejný den, kdy jsi mně našla, pokračovala ve vyprávění Safira aniž by pohnula ústy. Šárka tomu nemohla uvěřit. Nikdy před tím s nikým nemluvila pouze myšlenkami, ale moc se jí to líbilo. Cestou domů si povídali o světě draků a o lidech, kteří byli vybráni jako jejich průvodci po Zemi. Takže ty jsi si mně vybrala, zeptala se udiveně Šárka. Ano, už dávno, usmála se Safira a mrkla přitom lišácky okem. Když dorazily domu, měla už maminka uvařené špagety k obědu. Sedly si ke stolu a s radostí se pustily do jídla. Jejich tajemství však mamince neprozradily.
