2.12.11

kapitola 8


Vánoce

Všechny dárky pod stromečkem přinesl Ježíšek, řekl děda a šel si uvařit kafe. Reagoval tak na komentář babičky, kdo pak ti to asi přinesl? Laškovala s maminkou, která právě rozbalila svůj dárek. Maminka dostala opět parfém. Tatínek ponožky, babička krém na vrásky a děda láhev whisky na dobrou náladu. Safira se Šárkou dostaly také dárky. Safira dostala speciální dietní bio granule se spoustou vitamínů a novou matraci na spaní. Ta stará se jí už rozpárala, když se jí zdáli divoké sny o létání. Šárka si dárky otevírala velice pomalu jeden po druhém. Užívala si ty radostné chvíle, napětí plné překvapení. Občas se podivila, že jí Ježíšek přinesl i jiné dárky než si přála. Nakonec jí přibyla ještě jedna starost. A to proč nedostala vše o co Ježíška požádala v předvánočním dopise. Tatínek s maminkou jí hned začali uklidňovat, že toho má Ježíšek moc a že asi nebyla úplně hodná a neposlouchala tak jak jí bylo nakázáno. A také se mohlo stát, že stejný dárek chtěli i jiné děti a tudíž na Šárku nevyzbylo. Víceméně však byla Šárka spokojená. Byla ráda, že vůbec něco dostala. Moc dobře si uvědomovala, že maminku občas neposlouchá, hlavně když se má jít spát. Tady je seznam dárku, které Šárka vybalila v přesném pořadí:
1)   postavičku Monster High, ale ne tu co chtěla
2)   balíčky Clash of Heroes, ale žádného draka v balíčkách nenašla, z toho měla 3x Godrica
3)   nové světle žluté pyžamo s princeznou Růženkou, nepřála si
4)   stavebnici Lego, ale jen kostky
5)   náhrdelník, Bohužel ne kouzelný
6)   povlečení na postel s hvězdami a noční oblohou, maminka ho musí ale nejdřív dát vyprat, nepřála si
7)   šampon, ten si nepřála také
8)   knížku o dinosaurech, knížku o zvonilce II, ale hlavně knížku o tom jak vycvičit draka
9)   2 kasičky na peníze pro zábavu a k naspoření na něco většího
10) 1 spořící kasičku na dárek pro někoho koho má ráda
Když se tak Šárka rozhlédla kolem sebe, měla ze všech dárku ve finále velikou radost. Celá rodina si začala dárky ukazovat a prohlížet a navzájem chválit. Byl to opravdu nejhezčí den v roce.

26.10.11

SAFIRA a její příběh 7

kapitola 7
pyramidy

Ráno je někdy brzy a někdy pozdě, záleží na tom jak se kdo vyspí. Šárka se vyspala do růžova a Safira jakbysmet. Maminka připravila výbornou snídani a tatínek u ní vyprávěl o pyramidách v Egyptě. Šárka nikdy neviděla tolik písku a  nedovedla si dost dobře představit jak taková poušť vypadá. Je to jako moře, všude samá voda, samá voda. Akorát tady je to samý písek, kam se jen podíváš všude písek, vysvětloval tatínek. No a staří egypťané tam postavili pyramidy, veliké hrobky ve tvaru jehlanu, pro své faraony. Jsou tak slavné, že většina lidí ví jak vypadá pyramida a neví jak vypadá jehlan. Tatínek se napil kávy a pokračoval.  Pyramidy v Egyptě jsou nejznámější a nejstarší ze staveb na světě, patří i k největším. Cheopsova pyramida je dokonce řazena mezi sedm divů světa. A kdo je to Cheops, zeptala se Šárka. Cheops byl starověký egyptský vládce a žil před 4500 lety. To je hodně dávno, viď tati, poznamenala dospěle Šárka. Ano, to je. Co kdybychom jeli v létě k moři do Egypta, vložila se do debaty maminka. To je dobrý nápad, můžeme se podívat na ty jehlany, zavtipkovala Šárka. Tak dobrá, souhlasil tatínek a teď se pojďme rychle připravit ať můžeme jet do zoo. Rodinný výlet zoologické zahrady patřil mezi Šárky oblíbené. Chodila do zoo mnohem raději než do muzea. V zoo byla spousta zvířat a některá se i hýbala, na rozdíl od muzea, kde vše bylo statické a trochu nuda. Když se vrátili, Šárka vše vyprávěla Safiře, která musela zůstat doma. Tatínek s maminkou nechtěli Safiru do zoo brát, aby ostatní zvířata nevyděsila. Dokážeš si to představit jak se bude tvářit taková žirafa až na ní bude vrčet Safira. A nebo jak bude koukat takový krokodýl a jak jí bude závidět křídla, argumentoval tatínek. Až budeš umět létat, tak tam spolu tajně poletíme, utěšovala jí v myšlenkách Šárka. Třeba si tam najdeš i nějaké kamarády. A co tam ta zvířata dělají, ptala se zvědavě Safira. Nenudí se tam trochu? Jsou tam zavřená a koukají na lidi, jak si je prohlížejí. To je smutný, to jsou jako ve vězení s nezvanými návštěvami. To bych nechtěla. V přírodě by jim nebylo o moc lépe, oponovala maminka, která zaslechla Šárky rozhovor. Pytláci se je v přírodě snaží všechny vyhubit, jen k vůli penězům. Lidé však vymýšlí způsob jak je vrátit do přírody, kde bude pro všechny zvířata bezpečno. Zatím se je lidé snaží zachránit v zajetí. Hmm, někteří lidé jsou opravdu zlí, poznamenala sklesle Šárka. A někteří jsou zase dobří, jako ty, řekla Safira a lehce do Šárky šťouchla ocasem.




21.10.11

SAFIRA a její příběh 6

kapitola 6
první kouzlo

Každé svátky jsou úžasné, ale Vánoce jsou nejúžasnější ze všech svátků. Lidé jsou na sebe milejší než v jiné dny v roce a všude se šíří slavnostní nálada doprovázená hudbou, všude přítomným dekoračním osvětlením a vůní cukroví. Tatínek si zrovna dával u stánku svařák, zatímco si Šárka pochutnávala na čokoládové šišce. Tatínek se vrátil před týdnem ze služební cesty z Afriky, kde strávil půl roku na stavbě nové dětské nemocnice v Alexandrii. Když na něj čekala maminka, Šárka a Safira na letišti, byl velice překvapený, že má o jednoho člena větší rodinu. Pořád nemohl uvěřit tomu, že s nimi bydlí v domě modrý drak. Jak tak popíjel svařené víno, držíce Šárku za ruku, přemýšlel o tom jak to má Ježíšek složité s rozdáváním dárků. Na světě je spousta dětí a všichni čekají dárek pod stromečkem. Už jsi napsala Ježíškovi dopis, zeptal se Šárky a napil se teplého svařáku. Ještě ne, musím se domluvit se Safirou, protože plánujeme na jaře výlet k moři a bude se nám hodit spousta věcí. A to chcete jet sami, beze mně a bez maminky, zeptal se ustaraně tatínek. Ne, my nepojedeme my poletíme. Na jaře se Safira naučí létat, víš tati? Teď je ještě slabá, ale přes zimu zesílí. Tatínek se podíval přísně na Šárku a připomněl jí, že je ještě dítě a sama bez rodičů nemůže jen tak cestovat po světě. Šárko, víš kolik nástrah a nebezpečí na tebe čeká venku? Bude lepší když pojedeme celá rodina, maminka bude také ráda, ráda se opaluje na sluníčku, poznamenal táta. Tak jo, pronesla jakoby nic Šárka a usmála se na taťku. Vánoční trhy byly plné stánků s dobrotami a tak si to Šárka náramně užívala. Když se vrátili s tátou domů, maminka už měla upečenou buchtu a Safira zatím uklidila všechny hračky. Zasedli celá rodina k večeři a než se pustili do jídla, všichni se pomodlili a poděkovali Bohu za překrásný den a za to, že se jim tatínek vrátil z Egypta živ a zdáv. Safira měla největší hlad, třikrát si přidala těstoviny a polovinu buchty snědla sama. Konečně už nejsem největší jedlík v rodině, usmál se táta. Po večeři šla Šárka se Safirou na kutě a maminka s tatínkem si pustili v televizi romantickou komedii s Adamem Sandlerem jak vychovával sám malého kluka. Ráno je probudila očekávaná návštěva. Děda s babičkou dorazili dříve, protože si špatně nařídili budíka a nemohli se už dočkat až uvidí Šárku a Safiru jak vyrostly. Ty jsi toho zase babi napekla, poznamenala na oko nazlobeně maminka. Je Štědrý den děvenko, bez cukroví by Vánoce nebyli Vánoce. Já bych si dal pečenou husu a pivo, poznamenal mezi řečí tatínek, který se ještě nestačil převléci z pyžama. Kdepak, dnes bude kapr a bramborový salát, jako každý rok, upřesnil situaci děda a odložil si klobouk na věšák. Já kapra nejím, je samá kost, dám si jenom salát prosila Šárka. Pro tebe máme lososa, usmála se maminka. Zase ta naše holka musí mít něco speciálního, zabrumlal děda a dodal. To já když byl malý, tak jsem na Vánoce měl jenom kůrku chleba a máslo si mohl namazat jen strejda, který byl za války u dragounů. To víš, že jo, odbyla ho babička, ty jsi ale chudáček. Kdyby si raději přinesl z auta tašky a nelitoval se pořád. Když se všichni přivítali a společně posnídali, vydali se na procházku do města, kde si dali výborný oběd v restauraci U černého vlka. Když šli nazpátek domů lesem a brodili se sněhem po neudržované stezce, uviděli malého zajíčka jak se zimou choulí u stromu. Šárka mu hodila kus rohlíku, ale zajíček se ho ani nedotkl. Tatínek si všiml, že má zraněnou nožičku a nemůže chodit. Co budeme dělat, musíme mu pomoci, povzdychla si maminka. V tom se všichni otočili na Safiru. Stála opodál a vydávala zvláštní melodické zvuky, vyzařovalo z ní překrásné žluto modré světlo, jako malé plamínky. Najednou vyslala směrem k zajíčkovi světelný paprsek, který mu obmotal nožičku. Chvilku mu nožička hrála všemi barvami a pak světlo splasklo a bylo pryč. Zajíček vyskočil a odskákal do lesa, zdraví jako rybička. Co to bylo za kouzlo zvolala vyděšeně babička. Ty umíš kouzlit podivila se maminka a podívala se na Safiru. Všichni se dívali na Safiru jako by nevěřili, že se to opravdu stalo. Draci přeci umí kouzlit, oznámila suše Šárka, to jste nevěděli? Tak už pojďte domů ať nám nevystydne večeře, pobídl všechny k odchodu tatínek a vzal při tom Šárku a maminku za ruku.

20.10.11

SAFIRA a její příběh 5

kapitola 5
sen

Jednou po obědě, se Šárka natáhla na gauči a prohlížela si se Safirou knížku o Zvonilce. Najednou na ní padla únava a upadla do hlubokého spánku. Knížka jí uvízla v ruce, jakoby se rozhodovala jestli se vyvlíknou ze zajetí a spadnout na zem mezi ostatní poházené hračky. Šárce se zdál sen o tom jak učí Safiru létat. Byl to jeden z těch snů, který vám přijde jako by to byla skutečnost, jako by se to doopravdy stalo. Stály na úpatí skály a dívaly se dolu do údolí, kde tekla zelená řeka a zrzavé veverky poskakovaly v korunách stromů jako malé opičky. Ptáci kroužili nad lesem, a dávali Safiře najevo, že na létání přece není vůbec nic složitého. Musíš se pořádně rozeběhnout roztáhnout křídla a skočit, napovídala Šárka. To jsme zkoušely minule a ještě teď mám z toho naražený bok, sklesle konstatovala Safira. Málo si se rozeběhla, už jsme to probíraly, naléhala Šárka. Tentokrát to vyjde uvidíš, nezapomeň pořádně roztáhnout křídla a odrazit se. Safira pomalu couvala a v duchu si dodávala kuráž. Když už byla dost daleko, na to aby mohla nabrat dostatečnou rychlost, zastavila a opatrně se podívala na Šárku. Můžeš, zavolala Šárka a mávla významně rukou. Safira se rozeběhla, jak nejrychleji uměla, a když už byla na kraji skalního útesu odrazila se a roztáhla křídla. Na chvíli zmizela Šárce z dohledu, jako by se propadla o podlaží níž. Safiro, Safiro volala Šárka, jsi v pořádku? Když v tom se jí Safira vynořila nad hlavou v celé své kráse a jakoby nic jí obkroužila v letu dokola. Dokázala jsi to, já ti to říkala, radovala se Šárka. A teď ty! No tak vstávej! Šárko! Ne já to nedokážu, já nejsem drak, nemůžu létat. Šárko, Šárko vstávej! Šárka otevřela oči a probudila se ... uviděla maminku jak se nad ní sklání a volá její jméno. Co se děje, mami? Musíš vstát, za chvíli přijde návštěva, odpověděla maminka. Jaká návštěva? No přeci děda s babičkou, ty jsi na to zapomněla? A přijde i Max pomyslela si Safira. Přijde i Max, zeptala se Šárka. Asi ano, usmála se maminka. Safira radostí poskočila a pomalu vyšla na terasu. Těšila se, že Maxovi ukáže jak umí chrlit oheň. Víš co se mi zdálo? Zeptala se opatrně Šárka, která si pomalu nazouvala boty na schodech. Co? Že umíš létat, Safiro. Bylo to super, jenže pak mě vzbudila máma. A jak mi to šlo, vyzvídala Safira. Výborně, létala si jako drak. Jenže já jsem ještě moc slabá na létání. Musíme počkat do jara, pousmála se Safira a lehce zamávala křídly. Jaro přijde brzy a teď v zimě můžeme sedět doma u krbu a číst si knížky, nebo malovat.  A budeme spolu stavět sněhuláky a sáňkovat, plánovala Šárka. V tom zazvonil zvonek a u dveří stála babička s dědou, vedle očůrával Max kolo u auta. Tak kde máme tu naší nezbednici, volala babička, když vcházela do kuchyně. Děda si pomalu odložil nákupní tašky na stůl a poslal Maxe na zahradu. Maminka nabídla svým rodičům kafe, zatímco Šárka předváděla dědovi jak jí roste další zub. Safira to vše pozorovala zpovzdálí a když se nikdo nedíval tak se protáhla oknem ven na zahradu. To je ale veliký zub, to bude asi stolička, vtipkoval děda. V tom babička vyjekla a ukazovala prstem směrem k oknu do zahrady. Všichni se tam běželi podívat a to co viděli jim vyrazilo dech. Max běhal po zahradě jako pominutý. Hořel mu ocas. No to snad není možné, podivoval se děda. Dnes je to samé překvapení. Než se všichni vzpamatovali z toho šoku, Safira přiběhla k Maxovi a křídlem mu uhasila hořící ocas. Poplácala ho dobrácky po hlavě na usmířenou a jakoby nic mrkla na Šárku. Od té doby si Max na Safiru nedovoloval ani zavrčet.

19.10.11

SAFIRA a její příběh 4

kapitola 4
oheň

Přišel podzim a Šárka oslavila 6. narozeniny. Dráčkovi byli teprve 3 měsíce, ale už byl větší než babičky pes Max. A to Max nebyl žádné tintíko, bylo to tříletý německý ovčák. Když trávila Šárka léto u babičky a u dědy, hrála si často s Maxem na zahradě. Letošní léto však měla nového kamaráda a Max na něj po právu dost žárlil. Často Safiru pronásledoval, dokud se před ním neschovala na střeše pergoly, kam vylezla po sloupu jako zdatná veverka. Počkej až se naučím chrlit oheň, pomyslela si v duchu Safira, to se teprve budeš divit. Ve pravdě se Max se Safirou měli rádi, ale tak jako babička s dědou se i oni rádi škádlili. Jednou ráno si Šárka malovala v pokojíčku zámek, který si vysnila. Byl uprostřed moře, obklopený nekonečnou vodou ze všech stran. Safira to pozorovala a poprosila, jestli by tam nemohla nakreslit i jí, jak se vznáší na obloze. No jasně, pomyslela si Šárka, hned to bude, jen musím dodělat věže a vlajky. V tom Safira kýchla a z pusy jí vyšlehl plamen, který obrázek podpálil. Za chvilku začal hořet i stůl a pastelky. Šarka se ihned vzpamatovala a běžela do koupelny natočit vodu do kýble. Jen tak tak stačila zažehnat pohromě a oheň uhasit. Tý jó, ty umíš chrlit oheň, nadšeně volala zadýchaná Šárka. Pojď půjdeme to vyzkoušet do lesa. Do lesa raději ne, usmála se Safira. Nejdřív to tu uklidíme, aby se maminka nezlobila a pak zkusíme zapálit na zahradě gril. Společně se pustily do úklidu a když bylo vše na svém místě vyrazily ven. Šárka přinesla ze zahradního domku gril, dala tam pár briket a postavila se kousek opodál. Venku foukal příjemný větřík a pohrával si s barevným listím, které opadalo z okolních stromů. Na to že byl podzim sluníčko pěkně hřálo a na nebi se usmívalo jen pár bílých mraků. Tak ukaž, vybídla Safiru. Safira se postavila na zadní, napnula hruď a .... nic. Zkus to ještě jednou, povzbuzovala Šárka. Když už se pomalu začalo stmívat, rozhodli se, že grilování odloží na druhý den. Nemusíš být smutná Safiro, třeba ti to zítra půjde lépe. Asi jsi vypotřebovala veškerou energii na ten můj obrázek, zasmála se Šárka a pohladila Safiru po hřbetě. K večeři vypily teplé mlíčko, vyčůraly se, vyčistily zuby, oblékly si pyžamo a šly spát. Maminka je nemusela chodit do pokojíčku napomínat aby si nepovídaly a spaly, protože spolu mluvily skrze mysli. Ale to maminka nevěděla. Před spaním si vyprávěly o zámku uprostřed moře a že by bylo dobré nějaký takový zámek si postavit a bydlet tam. Postavily by velikou věž pro Safiru, druhou menší pro Šárku, třetí pro maminku, čtvrtou pro dědu a babičku, pátou pro Maxe, šestou pro hosty .. .a najednou jejich plány přerušil spánek. Druhý den se jim podařilo gril zapálit napoprvé. Safira se učila čím dál lépe ovládat oheň, který byl ukrytý v jejím hrdle. Za pár týdnů byla už tak zdatná, že dokázala zapálit svíčku na druhé straně místnosti, aniž by přitom podpálila celý dům. Od té doby maminka ušetřila spoustu peněz za vytápění během zimy a tak zbylo víc peněz na jídlo pro Safiru. Draci toho totiž hodně sní. Až budeš veliká budeš jíst princezny, zeptala se opatrně Šárka. Ne, já princezny nejím, ty jí černí draci a ještě ke všemu musí být trochu nahlouplí, přemítala Safira. Princezna totiž nemá dost masa ani tuku, takže je to spíš samá kost a drak se moc nenají. To už je lepší nějaká tlustá bába. Ale my modří draci lidi nejíme. Živíme se především rybami a zeleninou, takže zámek u moře se nám bude hodit. Tak to jsem ráda, zaradovala se Šárka ... to bude mít radost i babička.

SAFIRA a její příběh 3

kapitola 3
návrat do lesa

První týden utekl jako voda. Maminka si už zvykla na nového kamaráda a dokonce si malého dráčka také oblíbila. Vařila mu každé ráno mlíčko, jako by byl malé miminko. Děti rostou pomalu, tedy pomaleji nežli draci. A tak Safira byla každým dnem větší a větší. Ale ne tak veliká aby již mohla létat a chrlit oheň. Jednoho slunného rána se Šárka vydala se Safirou na výlet do lesa. Chtěla jí ukázat místo, kde vše začalo. Cestou pozorovali veverky jak běhaly a skákaly po stromech, jakoby je doprovázely na mýtinu. Když dorazily na místo, čekalo tam na ně veliké překvapení. Právě tam, kde Šárka našla dračí vejce, vyrostl mezi tím překrásný strom.  Na první pohled bylo zřejmé, že to není obyčejný strom. Vyzařovalo z něj zelenomodré světlo a jeho listy byly pokryté třpytivými tečkami, jako perleť. Stovky růžových kvítků se vznášelo v koruně stromů, jako by mohly létat. Když se Šárka přiblížila blíž, ucítila sílu, která jí naplnila nečekaným pocitem štěstí. Z výšky k ní pomalu přilétl jeden  květ a obkroužil jí několikrát dokola. Šárka nastavila dlaň a on na ni usedl. V okamžiku kdy se dotkl její ruky se proměnil v nádherné modré jablíčko. Podívala se na Safiru a ta na ní mrkla a pokývala hlavou, jakoby jí chtěla říci aby ho ochutnala. Šarka pomalu zvedla ruku, přiblížila k ústům to zvláštní jablíčko a zakousla se do něj. Chutnalo výborně, jako nejsladší ovoce. Tak jak ti chutnají moje jablíčka, Šárko. Takové si ještě nejedla viď? Šárka sebou trhla a překvapením upustila jablíčko na zem. Slyšela ten hlas, ale nikoho neviděla. Vedle ní byla jen Safira a ta jí pozorovala aniž by hnula brvou. Že by ten strom, pomyslela si v duchu. Ne to není strom, to jsem já? Šárka se otočila a hlasitě se zeptala, kdo já? No já Safira, ozvalo se jí v hlavě. Šárka se nechápavě podívala přímo na Safiru, ale ta stála nehnutě a jenom jí zvědavě pozorovala. Můžeme se spolu dorozumívat myšlenkami, aniž bychom musely mluvit. To my draci umíme, a teď to umíš i ty Šárko. Jak je to jenom možné, pomyslela si pro sebe. To je nějaké kouzlo? Tak trochu, odpověděla Safira, jsme teď spolu spojení, od teď už nás nic nerozdělí. Plamenný strom je ze světa odkud pocházím a každý drak má svůj. Vyrostl tu ve stejný den, kdy jsi mně našla, pokračovala ve vyprávění Safira aniž by pohnula ústy. Šárka tomu nemohla uvěřit. Nikdy před tím s nikým nemluvila pouze myšlenkami, ale moc se jí to líbilo. Cestou domů si povídali o světě draků a o lidech, kteří byli vybráni jako jejich průvodci po Zemi. Takže ty jsi si mně vybrala, zeptala se udiveně Šárka. Ano, už dávno, usmála se Safira a mrkla přitom lišácky okem. Když dorazily domu, měla už maminka uvařené špagety k obědu. Sedly si ke stolu a s radostí se pustily do jídla. Jejich tajemství však mamince neprozradily.

18.10.11

SAFIRA a její příběh 2

kapitola 2
ranní probuzení

Ráno přišlo dříve než kdokoliv v domě čekal. Když Šárka otevřela oči uviděla přímo před sebou cizí hlavu a veliké oči jak si jí zvědavě prohlížejí. Rychle se vzpamatovala a vzpomněla si na veliké modré svítící vejce, které našla v lese předchozího večera. Aha, tak se mi splnilo přání, vykřikla radostně Šárka. Ale ty nejsi barbína ani gormit? Ty jsi, ty jsi malý dráček?? Dráček nechápavě pozvedl obočí a olízl Šárce nos. Budeme kamarádi, rozhodla Šárka. Dráček otevřel tlamičku a hlasitě zakňoural, asi ne poprvé, protože najednou vedle stála maminka a koktavě pokládala jednu otázku za druhou. C c co to to je j jééééééje? K k kde si si sese tuto vzala? To maminko, to je můj nový kamarád, je to dráček a jmenuje se .... ? Jak se vlastně jmenuješ? Zeptala se Šárka, spíš sama sebe, protože malý drak nemluvil. Budeme ti říkat Safira, jó? V žádném případě, řekla již rozhodně maminka, která se mezitím vzpamatovala z nové nevšední návštěvy. Okamžitě ho vrátíš tam kde jsi ho našla. Kde jsi ho našla? Zeptala se maminka překvapeně. Šárka se zamyslela a pokusila se vysvětlit něco, čemu sama moc dobře nerozuměla. No, já jsem ho nenašla, on si našel mně, přiletěl ke mě z nebe a teď bude se mnou tady bydlet, protože jsem si to přála a pak jsem usnula. Vychrlila ze sebe na jedno nadechnutí. Maminka nevěděla co na to říci. Podívala se na Safiru jak na ní smutně kouká a pak na Šárku jak na ní smutně kouká ještě víc. No tak dobrá, můžeš si jí zatím nechat, ale budeš se o ní pěkně starat, než vymyslíme kam jí dáme. Řekla maminka a ustaraně se podívala na nového spolubydlícího. Děkuji maminečko moje zlatá, vykřikla Šárka a objala maminku kolem pasu, výš nedosáhla. A tak mohl začít seznamovací den. Nejdříve Šárka Safiře ukázala všechny své hračky co měla v pokojíčku, pak všechny ostatní co měla poházené po bytě a pak jí ukázala své knížky. Po snídani se vydaly prozkoumat zahradu. Šárka měla u domu klouzačku a houpačky s pískovištěm. U zahradního domku stála malá trampolína, na které se Šárka s kamarády učila létat. Tak to je celé moje království, Safiro, a teď je to i tvé. Budeme tu spolu pořád a nikdy se neopustíme, chceš? Vyhrkla Šárka a objala svého malého modrého dráčka. Ten jí to vrátil olíznutím celého obličeje od brady až po ofinu a ještě jí olízl levé ucho, aby bylo jasné že s tím souhlasí. Ještě chvilku se radovali na pískovišti, když v tom je zavolala maminka k obědu. Od té chvíle byla Šárka se Safirou pořád spolu. Společně usínaly, společně vstávaly, hrály si spolu a radovaly se z každého krásného dne.

SAFIRA a její příběh 1

kapitola 1
zrození Safiry

V lese byla tma a foukal příjemný studený vítr. Měsíc, který svítil na nebi, nebyl přes koruny stromů příliš vidět. Jen nepatrně osvětloval úzkou pěšinu, po které kráčela malá holčička. Šárka šla velmi pomalu, aby neklopýtla a neupadla na zem. Měla na sobě nové šaty, které dostala od maminky k narozeninám a měla je moc ráda. Byly bílé z červenými kvítky, jakoby nahodile rozkvetlými po dlouhých šatech, a s velikým sluníčkem na boku. Už měla být dávno doma ... Občas se stává, že člověk zabloudí, nebo zapomene na čas a ztratí se ve svých představách. Šárka se však neztratila ani nezabloudila. Vracela se od kamarádky, která bydlela o ulici dál, když v tom uviděla padat na nebi hvězdu. Nejdříve si myslela, že je to nějaké letadlo, ale to by přeci neletělo do lesa kde není žádné letiště. Hvězda spadla kousek od Šárky domečku, kde bydlela s maminkou. Bohužel spadla do lesa, kde je tma a v noci není prakticky vůbec vidět. Nemohla jí tam jen tak nechat, co kdyby to byla víla a potřebuje její pomoc? Šárka byla hodná holka, většinou svojí maminku poslouchala na slovo. Nikdy se s maminkou nehádala, tedy skoro nikdy a nechodila nikam sama. Jenže hvězda, víla a nebo kouzlo to se nevidí každý den. Musela to jít prozkoumat. Pěšina vedla napříč lesem směrem do města, kam občas chodívala na nákupy s dědou. Byla jí trochu zima, ale až najde hvězdu tak se zahřeje, říkala si sama pro sebe. V dálce slyšela maminčin hlas jak volá její jméno. Už už se chtěla vrátit, když v tom uviděla v dálce veliké svítící něco. Pomalu zrychlila krok a jak se přibližovala k onomu zářícímu něčemu tak už skoro běžela. Když doběhla na mýtinu pozorovala bez dechu veliké modré vajíčko. Tak to není víla, řekla si v duchu. Z vajíčka sálalo teplo jako z malých kamínek. Šárko, Šárko kde jsi, doléhal z dálky volající hlas maminky. Šárka popadla modré vajíčko a utíkala s ním domů. Nemusela se bát, že zakopne, vajíčko nádherně ozářilo pěšinu, jako by bylo pravé poledne. Když přiběhla domu, dostala do maminky vyhubováno jako nikdy před tím. Kde jsi byla tak dlouho, to nevíš, že se děti v noci nemají toulat po venku? Co to máš za lampičku? Kde si vzala tu věc. Maminka se vyptávala tak rychle, že Šárka nestačila odpovědět a místo toho jen mlčky koukala do země. Na zemi nebylo nic zajímavého, ale bylo to lepší pokoukání než pohled do tváře své nazlobené mamky. Nech tu věc venku a pojď domu, udeřila maminka. Musela se jít navečeřet. Vyčůrala se, vyčistila si zoubky a převlékla se do pyžama. Dnes žádná pohádka, povídala maminka ještě trochu naštvaně. Šárka se uvelebila v postýlce a maminka se odebrala do obýváku. To byl ten správný moment podstoupit další dobrodružství. Musela přeci dostat to modré vajíčko k sobě do pokojíčku, to dá rozum. Otevřela si opatrně okno a potichu vyskočila ven na terasu. Vajíčko leželo pořád u domu a svítilo kolemjedoucím autům na cestu. Sousedé si mysleli, že si pořídili novou zahradní lampu. Ale, to už se holčička vrátila oknem do pokoje do své postýlky a pod peřinou, na které byla namalovaná víla Zvonilka, objímala modré vejce. Krásně jí hřálo, možná až moc. Co to asi je a jak tomu budu říkat, pomyslela si Šárka. Bude to moje modrá hvězda, která spadla z nebe a splní mi jedno přání, nebo dvě. Co bych si tak mohla přát, panenku, koloběžku, kolo s přehazovačkou, iPhone, nové princeznovské šaty, střevíčky a prstýnek, a ... v tom se jí zavřely oči a usnula jako pařez. Byl to náročný den a kdo ví, jaký bude zítra pomyslela si maminka. Musela uklidit v kuchyni, vyžehlit prádlo a posbírat hračky, které se jako vždy rozutíkali po celém domě. Jako každý den a jako každá maminka i ona ulehla do ložnice a usnula dříve než stačila říci švec.